Prořezávání posledních molárů (zubů moudrosti) může v ústech nadělat pořádnou neplechu. Nejen, že je celý proces poměrně bolestivý, ale často dochází, vlivem nedostatku místa, ke stěsnání ostatních zubů (zejména dolní frontální oblasti). Osmičky mohou nepřímo poškozovat i sousední zuby. Proto si je většina lidí z preventivních důvodů nechává vytrhnout velmi brzo. V poslední době však stále sílí názory, že extrakce 3. molárů jsou často prováděny zbytečně.
Jen co člověk dosáhne dospělosti, začnou se ve většině případů ozývat prořezávající osmičky. Osmičky, oficiálně však 3. moláry, jsou sadou posledních 4 prořezávajících zubů. Zuby začínají eruptovat mezi 17 a 25 rokem života a zřejmě i proto se jim lidově říká zuby moudrosti. U někoho celý proces růstu osmiček proběhne bez nejmenších potíží. Ovšem pro většinu ostatních lidí je jejich prořezávání spojeno s celou řadou problémů. Poslední stoličky mohou růst nesprávným směrem, mohou narušovat okolní tkáně (jak tvrdé tak měkké) nebo třeba výrazně ztěžovat správnou ústní hygienu. Odhaduje se, že osmičky se začnou prořezávat zhruba u 95% populace. Ale pouze zlomku lidí se prořežou tak, že naprosto plní svou funkci a nepoškozují okolí. Proto musí být, v rámci zachování zdraví ústní dutiny, většinou extrahovány.
Otázkou však zůstává, proč se 3. moláry vůbec vyvíjejí, když jsou prakticky k ničemu? Podle jedné z teorií je to památka po našich předcích. Ti často žvýkali velmi tuhou, neuvařenou stravu (syrové maso, ořechy, kořeny a jedli i více zeleniny a ovoce než my). Jejich čelisti byly proto větší a zbylo zde místo pro jeden zub navíc, který se při žvýkání celkem hodil. Využití osmiček bylo tedy v minulosti daleko vyšší, než je tomu dnes. Ačkoliv je to velmi vzácné, některým lidem se osmičky nikdy nezaloží. Proč? Je to právě důsledkem evolučního zmenšování obličejového skeletu a čelistí, které probíhá posledních 20 000 let. Této teorii nahrávají i poznatky, že lidé z kultur založených na pěstování plodin mají menší čelisti a častěji jim osmičky chybí. Naopak potomci dávných lovců (např. původní obyvatelé Austrálie) mají čelisti a obličej větší a zuby moudrosti vyrostou téměř každému.
Problematika 3. molárů
Klíčem veškerých problémů s posledními moláry je anatomie. Buď je čelist příliš malá, nebo naopak zuby jsou moc velké. To vede ke stěsnání zubů, které se většinou nejvíce projeví na frontálních zubech. Matka příroda zřejmě záměrně naplánovala prořezávání posledních molárů na věk okolo 20 let, aby byly čelisti dost velké a zuby zde měli dostatek místa pro bezproblémovou erupci.
Bohužel dnes se především čelisti tímto plánem moc neřídí – nedorostou potřebných rozměrů. Důsledkem je nedostatek místa pro poslední moláry a ty jsou často nuceny prořezat do strany, prořezat jen částečně nebo neprořezat vůbec. Pokud zub prořeže skrz kost, ale není schopen prorazit slizniční vrstvu, nazývá se tato situace semiretencí. Retence pravá (nebo také impaktace) je stav, kdy je zub celý obklopený kostní tkání. Protože celý problém se odehrává až úplně v zadu v ústech, je obtížné udržovat zde perfektní ústní hygienu. Semiretinované zuby pak mohou být kontaminovány bakteriemi. Vzniká tedy riziko rozvoje infekce, zánětu dásně v okolí zubu či zubního kazu. Infekce může postihnout i impaktované zuby čímž jsou ohroženy kořeny okolních zubů a onemocnění se může rozšířit na kost a krevním systémem i do celého těla.
Dokonce, i když osmičky prořežou úplně, mohou i tak způsobovat řadu problémů. Vše se pak točí hlavně kolem jejich pozice. Většina lidí prostě nedokáže tento prostor pořádně vyčistit. Snadno v těchto místech uváznou zbytky potravy a ty se pak těžko odstraňují. Vznikají zde větší nánosy zubního plaku, žije zde více bakterií, a tudíž se v této lokalitě setkáváme se zubními kazy a chorobami dásní daleko častěji. Špatné uložení osmičky může dokonce zraňovat okolní měkké tkáně či nepříznivě ovlivňovat okolní zuby.
Jak vyzrát na zuby moudrosti?
To jak zvládnout celou problematiku s posledními moláry je složitý úkol a měli by se na něm podílet pacient, praktický zubní lékař a stomatochirurg. Nechat je vytrhnout není vždy tím správným řešením. Zejména pokud zuby prořezaly a nikterak neohrožují okolní tkáň. Lékař by měl poradit, že nejdůležitější je ústní hygiena, a to i v této těžko dosažitelné oblasti. Zásadní je nenechat zde rozvinout žádnou zánětlivou reakci. Pacient musí být bdělý a pravidelně absolvovat zubní vyšetření. Zuby budou indikovány k extrakci při prvních známkách kazu či nemoci okolních dásní.
Obtížnější je situace, kdy jsou zuby semiretinované nebo retinované úplně. Samozřejmě extrakce je jednou z možností a většina zubních lékařů ji preferuje. Nicméně zuby i zde mohou zůstat klidně celý zbytek života bez jediného problému, ale na druhou stranu pokud se problém vyskytne, může pacienta zastihnout v době, kdy se to naprosto nehodí. Celá terapie je pak značně komplikovaná. Pokud se rozhodneme pro to osmičky v ústech ponechat, jsou naprosto nezbytné pravidelné kontroly (včetně rentgenových snímků). Ano, znamená to pro pacienta i lékaře více starosti, na druhou stranu kontrola osmiček tolik času při celkové zubní prohlídce nezabere.
Musíme však zmínit i jednu finskou studii, která ukázala, že i přes maximální snahu 3. moláry v ústech udržet, bylo je nutné v průběhu let extrahovat. Studie se účastnilo 118 lidí mezi 20 a 40 lety. Na začátku studie si ponechalo osmičky v ústech 85% účastníků. O 20 let později mělo poslední stoličky už pouze 31% pacientů a v dalších letech toto číslo ještě kleslo. Výsledky tedy ukazují, že i když se osmičky zpočátku jeví jako bezproblémové, stále existuje vysoké riziko, že je bude nutné v budoucnu ze zdravotních důvodů vytrhnout.
Je tedy chirurgická extrakce správnou volbou?
Podle některých lékařů, pokud existuje i to nejmenší podezření, že zub bude problémový, je lépe ho extrahovat ještě před tím, než se dostaví první symptomy. Jestliže pacient dostane doporučení k extrakci 3. moláru/ů, není dobré celý výkon odkládat. Měl by být proveden co nejdříve. Čím je pacient mladší, tím je celý zákrok snadnější. Kořeny ještě nejsou úplně vyvinuté a proces hojení probíhá daleko rychleji.
S tím však nesouhlasí druhá skupina lékařů. Podle nich jde o naprosté ohrožení pacienta, pokud je k extrakci indikován asymptomatický zub na základě domněnky. To, jestli bude zub dělat problémy, de facto jen hádáme a není proto důvod extrahovat zub, který nečiní žádné potíže. Zbytečně tak může být ohroženo pacientovo zdraví a budou vyhozeny peníze za nepotřebnou léčbu.
Jaká jsou rizika chirurgické extrakce? Stejná jako u ostatních operací: riziko infekce, rizika spojená s anestezií či možnost poranění nervu (většinou jde o problém pouze dočasný). Po extrakci je typická bolestivost a taky otok měkkých tkání. To však zvládnou ledové obklady a léky proti bolesti.
Závěr
Podstatné je, aby si všichni lidé nechali své osmičky vyšetřit. Nejlépe ještě během dospívání. To že je zub asymptomatický ještě neznamená, že se zde žádný problém nerozvíjí. Zubní lékař by měl potom ve spolupráci se stomatochirurgem posoudit stav osmiček a určit zda bude zub funkční nebo bude spíše dělat problémy. Konečné rozhodnutí je však vždy na samotném pacientovi.
zdroj: www.everydayhealth.com