Vážený pane magistře,
odpovídám na Váš otevřený email ze dne 2. 11. 2011 a budu se snažit tímto naši debatu smírčím způsobem uzavřít.
Doznávám, že kritiku beru osobně (neumím jinak). Také doznávám, že nemám právnické vzdělání (a že ve všech oblastech práva se s Vašimi znalostmi přirozeně nemohu rovnat). Do třetice doznávám, že jsem tvor omylný a občas se i mýlím (viz níže). A jako bonus doznávám, že se živím publikováním, mentorováním a vyvíjením ekonomicko-marketingových řešení ve stomatologii (téměř každý se živí něčím komerčním, a ani právníci v tomto nejsou výjimkou). Zde mé doznání však končí a nadále již spíše ve věcné rovině:
Navzdory výše uvedené sebekritice – umím poměrně dobře číst, a když mi něco není jasné, radím se s jinými lidmi. Takto jsem postupoval i v případě získávání informací o reformě zdravotnictví a spoustu otázek kladl mimo jiné i odborníkům z MZČR.
Jádro našeho sporu spočívá v jiných prioritách a jiném úhlu pohledu. Oba vnímáme klady i zápory zdravotnické reformy různou intenzitou.
Vás irituje můj optimismus nad nově definovanými principy úhrad (nově definovaný seznam ekonomicky náročnějších variant), v nichž já spatřuji naději do budoucna v možnosti dovybrat i na to, co dnes nelze. Jasně jsem přitom vždy ve svých článcích či projevech vyjadřoval obavu, že seznam ekonomicky náročnějších variant se bude rodit složitě, pomalu a opožděně.
Mne naopak irituje Váš optimismus nad tím, že stomatologickou veřejnost není zatím nutné obtěžovat informacemi o nových reformních povinnostech definovaných v onom „nešťastném“ §13.
Vy akcentujete hypotetické nebezpečí plynoucí z toho, že by mohl nepozorný čtenář mého článku nabýt dojem, že „automaticky“ (bez dalšího) půjde dovybírat na více výkonů, nežli dnes. Dáváte mi za vinu, že někdo může špatně přečíst či pochopit můj text.
Já akcentuji reálné nebezpečí plynoucí z toho, že již velmi brzy bude moci lékař vykázat na pojišťovnu úhradu pouze v případě, že obdrží písemný „souhlas“ pacienta s jeho podpisem. Akcentuji přímý ekonomický propad, který tato skutečnost bude mít na většinu stomatologických praxí – ať již v důsledku primárním (přísných kontrolních mechanismů) či sekundárním (nárůst administrativy). Akcentuji skutečnost, že se tím v celé své nahotě velmi rychle vyjeví pravda, že za 220 Kč opravdu nelze zhotovit lege-artis jakoukoliv výplň (u mnoha dalších výkonů analogicky).
Vy upozorňujete na nebezpečí, které by mohlo za určitých okolností nastat. Já upozorňuji na nebezpečí, které zcela jistě nastane. Vy zdůrazňujete to první nebezpečí, zatímco to druhé bagatelizujete. Já spíše naopak. Každý to vidíme ze svého pohledu – vy právního – já ekonomického.
Bez ohledu na naší šarvátku a naše ega se však kolem nás v příštích týdnech a měsících budou dít velké věci:
Reformní zákony nejsou jen drobnou úpravou, ale v mnoho ohledech zavádí zcela nové principy. Jsou rozsáhlé, navzájem provázané a vnikají v hektickém, politicky složitém čase. Právníkům navzdory – jsou zákony v některých oblastech zatím významově nejasné (například „přilepené“ staré přílohy zásadně novelizovaného zákona 48/1997 si dnes částečně odporují s novými principy zákonem definovanými). Opozice, pacientské svazy a pravděpodobně i některé skupiny zdravotníků chystají ústavní žaloby. Do toho všeho přichází druhá vlna globální ekonomické krize, růst DPH, napnelismus ve veřejných i zdravotnických financích, zpomalování ekonomiky, růst nezaměstnanosti a růst společenské nervozity.
A právě v této nelehké době musí stomatologové změnit mnohé zavedené a „tradiční“ principy svého ekonomického fungování a myšlení. A to téměř ze dne na den!
Na tomto místě se omlouvám – donedávna jsem podával mylnou informaci – novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která vstoupila v platnost dnem vyhlášení ve sbírce zákonů (14/10/2011) nenabude účinnosti „až“ 1.1.2012 (jak jsem omylem tvrdil),ale již 1.12.2011, a to včetně oněch nepříjemných aspektů litery §13 (písemný souhlas a podpis pacienta, ceník na internetu, velevýznamné sankční nástroje a pokuty)! Legisvakanční doba již běží. A tak (přestože mám Vaše ujištění), se zdvořile přimlouvám, abyste s informováním členů ČSK již příliš neotáleli. Lidé budou potřebovat trochu času, nežli se s tou změnou vyrovnají (v psychické i administrativní rovině).
Každá změna a katarze, byť jakkoliv bolestivá, však zároveň naštěstí přináší i vnitřní očistu. V našem případě ještě důrazněji prokáže, že některé výkony (dosud masově prováděné na pojišťovnu) ve skutečnosti postrádají ekonomický smysl (jsou ekonomickým nesmyslem). I kdyby nárůst administrativy s každým ošetřením zvládl lékař za pouhou minutu (optimistický předpoklad), jde o totéž, jako kdyby pojišťovny snížily úhradu o cca 30 Kč.
V takové situaci se mnozí lékaři velmi rychle naučí plavat novým stylem. Administrativně nějak zajistí podpis pacienta pod odstavcem textu, v kterém mimo jiné bude „nabídnuto ošetření na pojišťovnu“, fakticky ale nabídnou výkon plně hrazený pacientem (tam písemného souhlasu s exaktně stanovenou cenou netřeba). Po zvážení všech pro a proti (principielních, administrativních, sankčních a daňových souvislostí) poklesne atraktivita výkonů plně či částečně hrazených pojišťovnou. Ve výsledku tak brzké zpřísnění pravidel vykazování na pojišťovnu přinese méně vykázaných a uhrazených výkonů. V součtu tak pojišťovny zaznamenají méně plateb do oboru stomatologie, což by teoreticky mohlo vést k narovnání (navýšení) úhrad u některých bazálních výkonů, pravděpodobněji však „systém“ tuto úsporu prohlásí za plánovanou – kde jinde šetřit, když ne v oboru stomatologie.
Oč méně dostanou stomatologové od pojišťoven, o to více musí zaplatit pacienti. Posílí se tak tlak na zvyšování komfortu pacientů, kvality ošetření i komunikace s pacientem. Všechno to budou správné trendy, nicméně budou zpočátku hodně bolestivé pro větší část stomatologů.
Zásadní roli v tomto světě bude zcela nově hrát ČSJEP, která (v kooperaci s odbornými společnostmi) bude předkládat návrhy toho, co bude definováno v prováděcích předpisech jako „ekonomicky náročnější varianta“.
Zatímco se my dva dohadujeme o tom, zda v tomto ohledu reforma přináší či nepřináší možnosti dovybrat, jiné obory medicíny touto dobou již lobují a předkládají své návrhy. Chirurgové například, zdá se, prosadí, že „ekonomicky náročnější variantou“ operace bude, provádí-li ji zkušenější operatér. Neměli bychom v této věci také něco podniknout?
Na rozdíl ode mne, pane magistře, máte právnické vzdělání a mnohem větší předpoklady zvednout reformními zákony hozenou rukavici. Skoro bych řekl, že pro právníka to musí být veliká výzva!
Závěrem mi, pane magistře, dovolte zdůraznit, že mne nikterak nebaví hádky a půtky (raději se věnuji komerčním aktivitám). V pracovním životě upřednostňuji přátelskou a konstruktivní atmosféru. Spory nevyhledávám, nicméně úplný pacifista také nejsem.
V případě naší výměny názorů proto doufám, že když nic jiného, přispěje alespoň k větší informovanosti stomatologické veřejnosti a pomůže jí lépe se adaptovat na přicházející změny.
S pozdravem,
Ing. Tomáš Košumberský
Česká stomatologická akademie
www.dentalcare-magazin.cz
kosumbersky@dentalcare-magazin.cz
7. listopadu 2011