Poslední dobou se vede celá řada diskuzí týkajících se amalgámových výplní a jejich vztahu k organismu a životnímu prostředí. V podstatě jde především o rtuť, která je součástí všech amalgámů. Dnes se nebudeme zabývat amalgámovými výplněmi, a zdali jsou pro pacienta bezpečné či ne. Zaměříme se na rtuť, o které víme již dlouho, že může způsobovat dosti závažná onemocnění. Pojďme si tedy povědět něco o rtuti a o tom, jak ovlivňuje lidský organismus.
NEJNOVĚJŠÍ STUDIE
Vědecké laboratoře nedávno uvolnily zprávu, ve které se píše, že rtuť se nachází v orgánech většiny obyvatel západního světa. Lékaři změřili hladinu rtuti v těle u dobrovolníků, jenž se účastní dlouhodobých výzkumů týkajících se zdraví a výživy. Zprávu vydali vědci zabývající se vlivem chemických látek, které se objevují v našem okolí, na lidský organismus. Prý se jedná o nejkomplexnější posouzení expozice obyvatelstva různým chemickým látkám v našem životním prostředí.
V této studii byly analyzovány vzorky krve a moči od účastníků, kteří se pravidelně každé dva roky podrobují vyšetření a reprezentují tak vzorek populace. Celá studie shromažďuje výsledky již od roku 1999. Hlídá se celkový obsah rtuti v krvi a vzorky poskytlo již více než 8500 účastníků ve věku od jednoho roku. Dále je sledován také obsah rtuti v moči.
Jde o další významný ukazatel metabolismu tohoto prvku. Rtuť v krvi tvoří především sloučenina methylrtuť (nachází se například v mořských rybách a jde o organickou sloučeninu), zatímco rtuť v moči je mírou expozice anorganické rtuti. Ke správnému výsledku je potřeba měřit oba faktory, jak rtuť v krvi, tak i v moči. Jedině tak získáme správná čísla,
kolik rtuti se v těle opravdu nachází.
Závěr zní, že:
• Většina účastníků má měřitelné množství rtuti v těle.
• V obou vzorcích – v krvi i moči, se hladina rtuti zvyšuje s přibývajícím věkem.
• Vždy byla hladina rtuti v krvi nižší než 33 μg / l.
• Hladina rtuti v krvi i moči je podobná ve všech vyspělých zemích.
FAKTA O RTUTI
Rtuť je kovový prvek, který se vyskytuje v půdě, vodě a vzduchu ve třech formách. Každá z nich má různé vlastnosti, použití a toxicitu: elementární (kovová) rtuť, anorganické sloučeniny rtuti a organické sloučeniny rtuti. Elementární rtuť je forma, která je nejznámější: při pokojové teplotě je to kapalina, a podobá se roztavenému kovu. Ve skutečném prostředí je elementární rtuť přítomná ve věcech, se kterými se setkáváme každý den. Jsou to zubní amalgámy, některé žárovky a teploměry. Rtuť se také používá v průmyslu a hornictví. Dostane se do vzduchu, když spalujeme uhlí a další fosilní paliva. Elementární rtuť vstupuje do našich těl vzduchem, který obsahuje její výpary: to je většinou na pracovištích, jakými jsou zubní ordinace nebo průmyslové tavící pece. V těle se elementární rtuť obvykle váže a tvoří anorganické sloučeniny.
Anorganické sloučeniny rtuti vznikají, když kombinujeme rtuť s prvky jako je kyslík nebo síra. Mohou být vytvořeny člověkem, ale vznikají i přirozeně v přírodě. Tyto sloučeniny se používají především v průmyslu, kde také nejčastěji dochází k expozici. V některých zemích, jsou anorganické sloučeniny rtuti používané při výrobě kosmetických pleťových krémů.
Organické sloučeniny vznikají při kombinaci rtuti s uhlíkem. Nejčastěji se setkáváme s organickou formou rtuti v podobě methylrtuti. Ta se vyskytuje v atmosféře, ale také v tělech mořských ryb a korýšů. Právě touto cestou se dostává do organismu nejčastěji. Methylrtuť může také projít přes placentu do vyvíjejícího se plodu.
NEBEZPEČÍ NEJEN PRO ZUBNÍ LÉKAŘE
Vědci zatím nevědí, jaký vliv na zdraví má elementární rtuť, ale již dlouhou dobu se ví, že velmi vysoké koncentrace par mohou rychle vést k závažnému poškození plic a dlouhodobá expozice může mít za následek neurologické poruchy, poruchy paměti, kožní vyrážky a poruchy ledvin. Některé anorganické sloučeniny rtuti mohou dráždit a leptat zažívací ústrojí. Při dlouhodobé expozici může dojít k neurologickým poruchám, k podráždění kůže a dokonce k narušení funkce ledvin. Konzumace velkého množství methylrtuti, prostřednictvím mořských ryb, poškozuje nervový systém a to během několika týdnů až měsíců. Například existují případy, kdy ženy se zvýšeným příjmem methylrtuti porodily děti s vývojovými abnormalitami a dokonce i s mozkovou obrnou.
Výsledky nové studie naznačují, že u zubních lékařů, může být zvýšené riziko rozvoje onemocnění ledvin. To je způsobeno výše zmíněnou dlouhodobou expozicí účinkům rtuti. Vědci porovnali vzorky nehtů, vlasů a moči zubních lékařů s akademickými pracovníky. U stomatologů bylo zjištěno až čtyřikrát vyšší množství rtuti v orgánech ve srovnání
s akademiky. Vědci také zjistili, že množství rtuti v těle zubního lékaře úzce souvisí s počtem odpracovaných hodin a počtem zhotovených amalgámových výplní. Zajímavé je, že pouze u jednoho lékaře přesáhla hladina rtuti v krvi bezpečnou hranici, přesto bylo zvýšené riziko vzniku onemocnění ledvin u celé skupiny. Riziko bylo zvýšeno přibližně 10krát a celé skupině bylo doporučeno začít s léčbou ledvin. Ve stejné studii vyšlo najevo také to, že dlouhodobé vystavení účinkům rtuti ovlivňuje i paměť. U testovací skupiny zubních lékařů byly problémy s pamětí zhruba dvojnásobné.
Závěr
Jak jste se mohli dočíst v tomto článku, rtuť může být poměrně nebezpečná látka a do těla se může v dnešní době dostat mnoha způsoby. Ať je to dýcháním ze vzduchu, konzumací mořských živočichů nebo přímým kontaktem především s kovovou rtutí. Nic z toho ovšem nezatěžuje organismus tak, jako dlouhodobé vystavení se účinkům rtuti, což je bohužel ve stomatologii velmi běžné. Pamatujte tedy na toto riziko a pokuste se ho co možná nejvíce minimalizovat. Co třeba přestat amalgámové výplně nabízet?