+(420) 412 384 013 +(420) 720 998 468 info@dentalcare.cz

Close-up of young female having her teeth examinated

Stále více lidí touží po dokonalém úsměvu. V posledních letech se tak klade velký důraz na perfektní přirozený vzhled chrupu. Proto zaznamenává značný rozmach i profesionální bělení zubů. Pacienti se o tuto techniku zajímají čím dál víc a je tak důležité, aby se o bělení dozvěděli i samotní zubní lékaři. Navzdory popularitě zubního bělení existuje jen velmi málo důkazů o účincích bělících látek na výplně a protetické materiály. Tento článek má za úkol zhodnot

it působení bělících agens na stomatologické materiály a stanovit jasná doporučení pro zubní lékaře. Stávající literatura popisuje nejrůznější účinky bělení na zubní výplně, nicméně skutečné vědecké důkazy chybí kvůli nedokonalým laboratorním postupům při testování a technikám sběru dat. V dalších budoucích studiích bude nutné stanovit jasná pravidla pro testování účinků bělících látek na stomatologické materiály.

Úvod

V poslední dekádě se stalo bělení zubů jedním z nejžádanějších zubních ošetření. Tato procedura je téměř bezbolestná a velmi úspěšná. Proto ji lidé tak často vyhledávají. Přestože existuje několik způsobů, jak se vypořádat s diskolorovanými zuby, bělení zubů je mezi pacienty z daleka nejžádanějším typem estetického zákroku v zubní ordinaci. Četné studie navíc prokázaly, že bělení zubů nabízí ve své praxi více než 91% zubních lékařů, přičemž úspěšnost procedury se pohybuje okolo 79%.

První pokusy o bělení zubů se v literatuře objevují už v roce 1877. Od té doby se zubní bělení vyvinulo do tří hlavních kategorií: „ordinační bělení“, „domácí bělení“ a volně dostupné přípravky pro kosmetické bělení zubů. V zásadě se dá říci, že největší popularitu zažívá ordinační a domácí bělení zubů. Jejich účinek je totiž zdaleka nejlepší, samozřejmě v závislosti na typu zubních skvrn, použitém činidle či postupu aplikace. Naopak volně prodejné látky k bělení zubů (pasty, gely, ústní vody,…) se ukazují jako absolutně neúčinné a chybí jakékoliv vědecké důkazy o jejich bělících schopnostech.

Moderní bělící látky jsou založeny hlavně na peroxidu vodíku (PV) a karbamid-peroxidu (KP). KP je v kontaktu se slinou velmi nestabilní a rychle se mění na PV a močovinu. PV je velmi silné oxidační činidlo, které tvoří volné radikály. Vzhledem k tomu, že tyto látky se dostávají do blízkého vztahu s povrchem zubu a povrchem výplňového materiálu, dá se očekávat, že mohou vyvolat nežádoucí změny, jako například křehnutí či degradaci povrchové struktury. Objevuje se stále více obav o účincích bělících látek na dostavbové a protetické materiály. V posledních letech se totiž podařilo zaznamenat některé nežádoucí účinky bělení na zubní výplně a protetické práce jako např.: změna barvy, zdrsnění povrchu, mikroskopická stavba. Existují však i studie, které tvrdí, že účinek bělících látek na stomatologické materiály je naprosto zanedbatelný. Vzhledem k těmto rozdílným názorům je úkolem tohoto článku zhodnotit účinek bělících látek na zubní materiály pomocí analýzy dosud provedených vědeckých výzkumů.

Účinek bělících látek na vlastnosti stomatologických materiálů

Amalgám
Různé studie uvádějí různé množství kovových iontů uvolňovaných ze zubních amalgámových výplní při zubním bělení. Některé studie naznačují, že bělení neuvolní z amalgámu žádné ionty kovů a jiné studie zase tvrdí, že bělení významně zvýší uvolňování zejména rtuti a stříbra. Tento rozdílný názor může být důsledkem použití různých koncentrací bělících činidel. Jiná hypotéza zase říká, že množství uvolněné rtuti je přímo úměrné koncentraci peroxidu vodíku a stáří výplně. Co je však důležité, je to, že množství uvolněné rtuti je daleko pod hranicí ohrožující lidské zdraví. Dále se ukázal velmi malý vliv peroxidu vodíku na strukturu výplně. 4 denní působení 10% peroxidu nevyvolalo na povrchu výplně žádné změny. Další obavou může být probarvování zubu v okolí amalgámové výplně při působení bělidla. Tento jev se však nedá potvrdit ani vyvrátit. Největší vliv na probarvení zubu totiž má samotný okraj, respektive spára kolem výplně.

 
Dentální slitiny
V literatuře se objevují studie, které kontrolují vliv bělení na mikrostrukturu kovových protetických prací a jejich tendenci ke korozi. Výzkum pod elektronovým mikroskopem však neprokázal jakýkoliv účinek PV na zlaté slitiny. Jiné studie však prokázaly účinky bělících past na čistý titan. Nicméně peroxid vodíku nemá na titanové zubní slitiny žádný vliv. Nicméně se ukázalo, že 10% peroxid vodíku může účinkovat na slitiny chromu, kobaltu a niklu. U těch dochází k nepatrnému uvolňování iontů do okolí a také mají větší tendenci ke korozi.

Keramika
Zubní keramika je považována za jeden z nejodolnějších materiálů, který se ve stomatologii používá. Nicméně 21 denní působení 10% peroxidu vyvolá na povrchu keramiky mikroskopické změny ve struktuře. Tyto změny jsou úměrné délce působení a koncentraci bělící látky. Naštěstí je však většina těchto změn pouze na úrovni povrchové glazury a doba působení se musí rovnat nereálným 3 týdnům. Existují však i studie, které neprokázaly žádny účinek bělení na kvalitu a povrch zubní keramiky.

Skloionomerní cement
Většina hodnocených studií potvrzuje velmi špatnou odolnost GIC k působení bělících látek. K narušení povrchu došlo „jednoduše“ po 28 denním působení 15% karbamid-peroxidu a středně vážné poškození se dá pozorovat po působení 15% peroxidu vodíku. Lokalizace skelných jader v matrix cementu se po bělení změní a tím dochází k mikroskopickým trhlinám ve výplni. Tento jev se však odehrává pouze v povrchových vrstvách cementu. Nicméně žádná vědecká studie nedokázala potvrdit rozdíly v pevnosti GIC výplně před a po působení bělení. Jediným negativním důsledkem mikrotrhlin tak bylo snadnější zabarvení výplně pigmenty. Speciální kategorií jsou kompomery. U těchto materiálů nedošlo po bělení k žádným signifikantním změnám. K narušení mikrostruktury povrchu došlo po velmi dlouhém bělení extra silnými bělícími přípravky. Tato situace je však v ústech pacienta zcela nereálná.

Kompozitní výplňové materiály
Je asi jasné, že kompozita byla tím nejčastěji testovaným materiálem ve všech studiích. V literatuře je navíc u těchto materiálů popsáno velké množství defektů, vlastností a novým poznatků. 3 týdenní aplikace 10% karbamid-peroxidu již dokáže narušit strukturu kompozitní pryskyřice. Ovlivněna je však pouze samotná drsnost povrchu a ne jeho pevnost. Existují však i důkazy o tom, že některá kompozita zůstala nezměněna po 28 denní aplikaci 15% karbamid-peroxidu. Tím, co však dokáže bělení na kompozitech ovlivnit, je zejména zbarvení. Starší (pigmentované) výplně mohou být zesvětleny. Faktorem, který může hrát velmi důležitou roli v účincích bělení na výplně, je teplota. Při 24°C nedochází k téměř žádným změnám. Při 37°C je však situace diametrálně odlišná. Všechny studie se shodují na jednom: nejdůležitější je samotný typ a značka materiálu. Ty kvalitnější nemají s bělením problém. Levná kompozita však mohou trpět narušením povrchové vrstvy. Nicméně nikterak to neovlivní odolnost výplně. Bělení tedy může ve výsledku pomoci zbavit se zbarvení výplní po některých pigmentech.

Ostatní materiály
Tato skupina je poměrně bezvýznamná. Do této skupiny sice patří materiály, které podléhaly destrukci při působení bělících látek, ale ve většině případů se jedná o materiály provizorní, které stejně nevyužíváme jako solidní definitivní práce.

Účinek bělení na vazbu mezi materiálem a povrchem zubu

Je prokázáno, že peroxid vodíku dokáže při bělení prostoupit celou strukturou zubu. Dostane se skrz sklovinu, dentin až do dřeňové dutiny. Tyto zbytkové atomy kyslíku pak dokážou inhibovat polymeraci kompozitních materiálů. Studie jasně ukazují, že výplně zhotovené brzy po bělení mají velmi narušenou pevnost vazby bondovacího systému. Tento účinek je téměř stejný pro všechny typy bondů. Doporučení tedy zní naprosto jednoznačně: vyčkejte s kompozitními výplněmi alespoň týden po aplikaci bělení. I když některé studie tvrdí, že týden je málo a vyplatí se vyčkat ještě déle. Proto odkládáme kompozitní výplně alespoň
2 týdny po bělení. Úplně stejný efekt má samozřejmě i bělení karbamid-peroxidem. Důležitá je ovšem studie, která prokázala, že bělení ovlivní pouze vazbu bondu s dentinem. Vazba se sklovinou zůstává nenarušena. Toto zjištění se dá uplatnit zejména v ortodoncii. K fixaci zámečků na sklovinu zubu tak stačí vyčkat jen týden po bělení.

Závěr

Bělení se stalo atraktivním zubním zákrokem, kterého si cení pacienti i lékaři zejména pro svou efektivitu, jednoduchou aplikaci, bezpečnost a ve srovnání s fasetami i nižší cenu. Podle výše zmíněných závěrů může bělení v některých případech narušit strukturu výplňového materiálu a ovlivnit tak jeho pevnost a životnost. Bělení navíc celkem zásadně ovlivňuje povrch výplně. Nejedná se však o změny, které by nevyřešilo drobné přeleštění povrchu výplně několik dní po bělení. Některé amalgámové výplně však mohou být působením bělení narušeny tak, že je nutná jejich výměna.

Důsledky bělení nejvíce ovlivňuje koncentrace bělidla a doba působení v ústní dutině. Doporučuje se tedy omezit dobu bělení na nejnutnější minimum a používat bělicí činidla s nízkou koncentrací. Zubní lékař by měl vždy své pacienty plně informovat o možných negativních důsledcích bělení na výplně a protetické práce. Zhotovení nových výplní by pak mělo být odloženo alespoň o 14 dní.

Pin It on Pinterest

Share This